Porod je jedna z nejintenzivnějších zkušeností, kterou žena prožije. A přesto se všichni ptají: co je nejbolestivější na porodu? Je to kontrakce? Přirozené roztržení? Náhlý tlak na konečník? Nebo něco úplně jiného? Odpověď není jednoduchá, protože každá žena to zažívá jinak. Ale podle tisíců zkušeností z porodnic po celé Česku je jedna věc jasná - největší bolest není tam, kde si většina lidí myslí.

Největší bolest není v kontrakcích

Mnoho těhotných žen se bojí kontrakcí. Představují si je jako dlouhé, pravidelné, stále silnější křeče, které se zhoršují. A ano, kontrakce jsou silné. Ale pro většinu žen nejsou těmi nejhoršími. Kontrakce mají rytmus. Víte, kdy přijde další, víte, jak dlouho trvá, a víte, že mezi nimi je pauza. Ta pauza je důležitá. V ní můžete dýchat, zacpít se, zavřít oči, zkusit se uvolnit. Kontrakce jsou jako vlny - přicházejí, přemohou, odcházejí. A vy máte čas mezi nimi.

Co je opravdu nejbolestivější? Tlak na konečník

Když se hlavička dítěte začne posouvat dolů, začíná tlačit na svaly, nervy a orgány v pánvi. A nejvíc na konečník. To je ten okamžik, kdy se vám zdá, že vás někdo zevnitř roztrhá. Některé ženy popisují toto pocity jako „něco se chce vyprázdnit, ale nejsou to stolice“. Jiní říkají: „Cítím to jako kdyby mi někdo vkládal horkou kladivo do zadku.“

Tento tlak není jen bolest. Je to i nevolnost, závrať, pocit, že se vám všechno otáčí. A není to jen fyzické. Je to i psychologické - v tu chvíli se cítíte bezmocná, jako byste neměli žádnou kontrolu. A to je pro mnohé ještě horší než samotná bolest.

Co je za tím? Anatomie a fyzika

Tlak na konečník není náhoda. Když se dítě pohybuje dolů, jeho hlavička tlačí na svaly pánve, na křížovou kost, na nervové zakončení, která vedou přímo do konečníku. Ten nerv je stejný, který vám dává pocit, že potřebujete na toaletu. Když ho dítě stlačí, váš mozek neví, jestli to je skutečná potřeba, nebo jen tlak. A tak vám přichází ten nejstrašnější pocit - „musím se vyprázdnit, ale nevím, jestli to jde“.

V porodnici to nazývají „síla přirozeného porodu“. A není to něco, co se dá vyléčit anestézií. Epidurální anestezie může zmírnit bolest kontrakcí, ale tlačení na konečník? To zůstává. A proto některé ženy, které měly epidurální anestezii, říkají: „Všechno jsem cítila, jen to nebolelo. Ale ten tlak… ten byl strašný.“

Co je další nejhorší? Roztržení a epiziotomie

Roztržení je bolest, která přichází najednou. Nejprve je to „třes“ - jako když se něco přetne. Pak přijde ostrá, vřískavá bolest, která se rychle mění v pálení. Některé ženy popisují to jako „když vám někdo narezal jazyk“ - ostrá, jasná, neodolatelná.

Epiziotomie - řez, který lékař někdy udělá, aby zamezil nekontrolovanému roztržení - je často větší bolest než samotné roztržení. Protože je to řez, který se dělá v momentě, kdy už je tělo v maximálním napětí. A když se vám to řeže, nemůžete se uvolnit. Nemůžete dýchat. Většina žen si to pamatuje jako „nejstrašnější vteřinu celého porodu“.

Co je překvapivě méně bolestivé? Výtok plodové vody

Mnoho žen se bojí, že když se jim praskne vodní pytli, bude to bolestivé. Ale většinou není. Vodní pytli jsou jako tenká blána, která se přetrhne. Nejsou v ní žádné nervy. Většina žen necítí nic než „teplý proud“ nebo „něco se uvolnilo“. Některé se dokonce ptají: „Je to už porod?“

Bolest přichází až potom, když se začnou kontrakce zvyšovat. Ale samotné prasknutí? To je většinou jen překvapení.

Co je nejhorší pro tělo? Závěrečný výtok

Když se dítě narodí, není to konec. Přijde další fáze - výtok placenty. A v této fázi se může stát to, co většina žen nečeká: silné křeče. Tyto křeče jsou způsobeny tím, že děloha se začíná zmenšovat, aby zastavila krvácení. A tyto křeče jsou silnější než ty první. Některé ženy říkají: „To bylo horší než porod.“

A pak je tu ještě jedna věc - krvácení. Když se placenta odtrhne, může přijít velký proud krve. To není bolest, ale strach. Strach, že se něco stane. Strach, že to nezvládnete. A ten strach může být ještě horší než bolest.

Co můžete dělat, aby to bylo méně bolestivé?

Nemůžete bolest úplně odstranit. Ale můžete ji zmírnit. A to nejen anestézií.

• Pohyb. Chodění, kroužení, klečení, sedění na míči - pohyb pomáhá dítěti najít cestu. A když je cesta lehčí, je i bolest menší.
• Dýchání. Nejde o to dýchat „správně“. Jde o to dýchat hluboce, když potřebujete. Když se cítíte tlak, zavřete oči, zhluboka nadechněte a pomalu vydechněte. To vás uvolní.
• Podpora. Někdo, kdo vás drží za ruku, kdo vám říká: „Děláš to skvěle“, kdo vás nechá plakat - tohle je největší lék.
• Teplé koupel. Pokud je možné, teplá koupel nebo sprcha pomáhá uvolnit svaly a zmírnit tlak. Mnoho žen říká, že to bylo jediné, co je zachránilo.

Co si pamatují ženy po porodu?

Po porodu se ženy neptají: „Jak to bylo bolestivé?“ Ptají se: „Bylo to stojící?“

Většina žen si pamatuje bolest, ale ne jako něco, co je zničilo. Pamatují si na to, jak se cítily silné. Jak se cítily, že to zvládly. Jak se cítily, že se něco v nich změnilo navždy.

Některé říkají: „Všechno to bolelo. Ale když jsem ho poprvé držela v rukách, všechno zmizelo.“

A to je ta pravda. Bolest je krátká. Ale ta chvíle? Ta zůstane.

Co vás čeká, pokud se rozhodnete pro bezbolestný porod?

Epidurální anestezie je skvělá věc. Ale není zázrak. Není to „vypnout bolest“. Je to „zmírnit“. A i když máte epidurální anestezii, stále budete cítit tlak. Stále budete cítit, že se něco děje. A některé ženy říkají, že to bylo horší - protože nevěděly, kdy má stlačit, kdy má dýchat, kdy má vytlačit. Když nečíteš bolest, nevíš, kdy máš reagovat.

A pak je tu riziko: zpomalení porodu, potřeba nástrojů, delší pobyt v porodnici. Všechno to může být výsledkem epidurální anestezie.

Nemusíte se rozhodovat hned. Můžete si to zvážit, když budete v porodnici. Většina žen se rozhoduje v okamžiku, kdy už cítí, že to nezvládají. A to je v pořádku.

Je porod skutečně nejbolestivější, co může žena zažít?

Ne. Je to jedna z nejintenzivnějších zkušeností, ale ne nutně nejbolestivější. Některé ženy zažily nádorovou bolest, operaci, poranění - a říkají: „To bylo horší.“

Ale porod je jiný. Je to bolest, která má smysl. Je to bolest, která vás přivede k něčemu, co jste nikdy neviděly. A to dělá rozdíl.

Nikdo vám neřekne, že to bude lehké. Ale každá žena, která to přežila, říká jednu věc: „Bylo to těžké. Ale stálo to za to.“