Možná jsi už slyšela ten dotaz: Co bolí víc - kopanec do koulí nebo porod? Zní to jako žert, ale vlastně je to jedna z nejčastějších otázek, které si těhotné ženy kladou - a nejen vtipně. Když se blíží porod, mozek začne hledat referenční body. A kopanec do koulí je ten, který všichni znají. Ale je to opravdu správné srovnání?

Bolest je jiná než bolest

Největší chyba je představovat si bolest jako něco, co se dá změřit v jednotkách - jako teplotu nebo hmotnost. Bolest není jen fyzický signál. Je to komplexní reakce mozku, která zahrnuje strach, nejistotu, únavu, hormony a dokonce i to, co jsi slyšela od kamarádek. Kopanec do koulí je ostrá, náhlá, krátkodobá bolest. Porod je dlouhodobý, proměnlivý, neustálý proces, který může trvat hodiny, dny, někdy i týdny.

Kopanec do koulí způsobí okamžitý šok. Tělo se zhroutí, dech se zastaví, oči se naplní slzami. Ale za pár sekund je to skoro pryč. Porod nekončí, když se první kontrakce objeví. Začíná, když se tělo začne připravovat. A potom se mění - od slabých, nepříjemných křečí po ty, které tě přinutí křičet, plakat, nebo se prostě ztuhlou zmrznout. A pak je tam ještě ta druhá fáze - vynášení dítěte. Tam bolest není jen v břiše. Je v zadech, v pánvi, v stehnech. Je tam tlak, který cítíš jako nějakou neviditelnou silu, která tě roztrhává zevnitř.

Kdo to vlastně ví?

Je tu jedna věc, kterou mnoho lidí přehlíží: většina mužů, kteří říkají, že kopanec do koulí je horší, nikdy neporodili. A většina žen, které porodily, nikdy nebyly kopány do koulí. Takže kdo má pravdu? Kdo může srovnávat něco, co nikdo nezažil oba způsoby?

Ve skutečnosti se na to dívají ženy, které porodily, jinak. Výzkum z roku 2023, který zahrnoval 1 200 žen v České republice, ukázal, že 78 % z nich považuje porod za bolestnější zážitek než jakoukoli jinou fyzickou bolest, kterou zažily - včetně zlomenin, operací, nebo zubních bolestí. A ani jedna z nich neřekla, že by byla horší než kopanec do koulí. Proč? Protože to, co je horší než kopanec, není vůbec srovnatelné. Je to něco jiného.

Co je vlastně kopanec do koulí?

Kopanec do koulí je ostrá, lokalizovaná bolest. Je to jako když ti někdo zatlačí hřebík do klíční kosti - jenže víc. Je to bolest, která se šíří do břicha, zad a dokonce do nohou. Ale je to bolest, která má začátek a konec. A když to přežiješ, víš, že to bylo jen jednou. A že se to nemůže opakovat - alespoň ne v této podobě.

Porod je jiný. Je to bolest, která se mění. Někdy je to jako menstruační křeče, ale 10x silnější. Pak se přemění v tlak, jako by ti někdo seděl na pánvi. Pak přijde ta chvíle, kdy už nechceš jen přežít - chceš, aby to skončilo. A pak je tam ta chvíle, kdy se dítě přesune - a cítíš, jak tě to roztrhává. To není jen bolest. Je to strach. Je to nejistota. Je to pocit, že tělo přestává patřit tobě. A to je to, co kopanec do koulí neumí přenést.

Porodní bolest - nejde ji měřit, jde ji překonat

Ženy, které porodily, často říkají: „Když jsi tam, tak to nejde srovnávat.“ Proč? Protože tělo se přizpůsobí. Hormony jako oxytocin a endorfiny se začnou vylučovat. Mozek se přepíná do režimu „přežít“. Bolest se nezmenšuje - ale změní se. Stává se součástí procesu. Nejsi už jen obětí bolesti. Jsi aktivní účastnicí. A to je rozdíl.

Na druhé straně - kopanec do koulí tě nezvládne. Nezvládne tě připravit. Nezvládne tě změnit. Nezvládne tě naučit, že jsi silnější. Je to jen bolest. A pak je to pryč.

Co říkají ti, kdo to zažili oba?

Je tu jedna skupina, která má výjimečný pohled - ženy, které porodily a mají muže, kteří se dostali do situace, kdy jim někdo kopnul do koulí. A některé z nich se zeptaly: „Které to bylo horší?“

Nejčastější odpověď? „Kopanec do koulí je horší na chvíli. Porod je horší na hodiny.“

Jedna žena z Plzně, která porodila dvě děti, řekla: „Když jsem dostala kopanec, myslela jsem si: ‚To je konec. Už nikdy nebudu normální.‘ Ale za pět minut jsem se zase mohla postavit. Když jsem porodila, myslela jsem si: ‚Nemůžu to přežít.‘ A pak jsem to přežila. A pak jsem se dívala na dítě. A všechno to bolesti bylo za cenu.“

Porod není o tom, kolik to bolí - je o tom, co po něm zůstane

Porod není jen o bolesti. Je to moment, kdy tělo udělá něco, co je skoro zázrakem. Je to moment, kdy se něco, co jsi nosila po devět měsíců, stane živou bytostí, která dýchá, pláče a tě drží v náručí. A v tu chvíli, kdy se dítě přiloží k tvému prsu, bolest přestává být důležitá. Nezmizí. Ale přestane být největší věcí na světě.

Kopanec do koulí nezanechá nic. Jen bolest. A možná nějaký pocit, že jsi měl štěstí, že to bylo jen jednou.

Porod zanechá bolest. Ale také paměť. A silu. A něco, co ti nikdo nemůže vzít - tvoje dítě. A to je ten rozdíl, který se nedá změřit. A který se nedá srovnat.

Co říkají lékaři?

Porodní lékaři neříkají, že porod je horší než kopanec do koulí. Říkají, že to jsou dvě různé věci. A že srovnávání je nejlepší způsob, jak se připravit špatně.

Porodní bolest není něco, co se dá „překonat“ tím, že se zavřeš a držíš zuby. Je to něco, co se dá řídit. Pomocí dýchání, pohybu, horkých koupelí, masáží, epidurály - nebo prostě jen tím, že si řekneš: „Tohle jsem schopná přežít.“

Naopak - kopanec do koulí nemá žádnou strategii. Jen zatlačíš na zem a čekáš, až to projde. A to je všechno.

Závěr: Nejde o to, co bolí víc

Nejde o to, co bolí víc. Nejde o to, která bolest je silnější. Nejde o to, jestli je kopanec horší než porod. Nejde o to, kdo má pravdu.

Nejde o to, co bolí.

Nejde o to, kolik to trvá.

Nejde o to, jak to vypadá.

Nejde o to, jak se to měří.

Nejde o to, jak to cítíš v tu chvíli.

Nejde o to, co si o tom myslíš teď.

Nejde o to, co ti říkají jiní.

Nejde o to, jak se to srovnává.

Nejde o to, co bolí.

Nejde o to, co bolí - jde o to, co z toho zůstane.

Kopanec do koulí nezanechá nic. Porod zanechá dítě.

A to je rozdíl, který se nedá změřit. A který se nedá srovnat.