Nejčastější otázka, kterou slyším od těhotných žen: „Jak bolestivé jsou kontrakce?“ Odpověď není jednoduchá. Nejsou stejné pro každou. Nejsou stejné v každém okamžiku. A nejsou jen o bolesti - jsou o síle, kterou nevíte, že máte.

Co vlastně kontrakce jsou?

Kontrakce jsou stahy dělohy, které pomáhají dítěti projít porodními cestami. Nejsou to jen „bolavé křeče“. Jsou to silné, řízené svalové pohyby, které postupně otevírají děložní číp. V první fázi jsou jen jako silnější menstruační křeče. V pozdějších fázích se mění na vlny, které vás přinutí zastavit, zhluboka se nadechnout a přijmout, co se děje.

Podle studie z Českého porodnického spolku (2024), která sledovala 1 200 žen, průměrná bolest kontrakcí dosahuje na škále od 1 do 10 hodnoty 7,8. Ale to je jen průměr. Některé ženy říkají, že to bylo jako 4, jiné říkají, že to bylo 10. A žádná z nich se nepletla.

Fáze porodu - jak se bolest mění

Kontrakce nejsou jednotná. Mění se podle fáze.

• První fáze (otevírání): Začíná pomalu. Kontrakce přicházejí každých 10-20 minut, trvají 30-45 sekund. Mnohé ženy je považují za silné menstruační křeče nebo tlak v břiše. Některé je dokáží ignorovat, když se pohybují, mluví nebo dýchají. Jiné už v této fázi cítí, že to bude těžké.
• Přechodová fáze (poslední 2-4 cm): Tady to začíná být intenzivní. Kontrakce přicházejí každých 2-3 minuty, trvají 60-90 sekund. Tělo se připravuje na maximální námahu. Mnohé ženy cítí nevolnost, zimnici, nebo se chtějí křičet. To je normální. Nejde o selhání - jde o to, že vaše tělo pracuje na největším úkolu v životě.
• Druhá fáze (tlačení): Když se děložní číp otevře úplně, bolest se mění. Už nejde o stahy - jde o tlak, který vás tlačí zevnitř. Mnohé říkají, že to působí jako nutkání k defekaci. A právě tohle je moment, kdy se bolest přeměňuje v cíl - nechcete jen přežít, chcete vytláčet dítě ven.

Je možné porodit bez bolesti?

Ano. Ale ne v tom smyslu, jak si to mnozí představují.

Epidurální anestezie („porod bez bolesti“) je nejčastější volbou v České republice. Podle dat z nemocnic v Brně a Praze ji využívá přes 70 % žen. Zní to jako zázrak - a skutečně může být. Ale neznamená to, že necítíte nic. Většina žen stále cítí tlak, těžkost, nutkání tlačit. Jen ne cítí ostrou bolest.

Některé ženy volí přírodní porod. Bez léků. Bez epidurální anestezie. A většina z nich říká: „Nemohla jsem si představit, že to bude taková síla.“ Ne že to nebylo bolestivé. Ale že to bylo jiné - jako něco, co se děje s vámi, ne proti vám.

Co ovlivňuje, jak moc to bolí?

Nejde jen o vaše tělo. Jde o všechno kolem.

• Pohyb: Ženy, které se během porodu pohybují - chodí, stojí, kloní se, sedí na míči - mají o 30 % kratší první fázi porodu a často hlásí nižší úroveň bolesti.
• Dýchání: Vědomé, pomalé dýchání snižuje úroveň bolesti. Nejde o to, že „dýcháte bolest pryč“. Jde o to, že dýchání dává vašemu mozku signál: „Tohle je normální. Nebezpečí není.“
• Podpora: Žena, která má vedle sebe někoho, kdo ji sleduje, drží ruku, říká „jde to dobře“, má o 50 % nižší riziko potřeby analgetik.
• Strach: Strach z bolesti zvyšuje úroveň bolesti. Věda to potvrdila: když se tělo připravuje na útok, svaly se napínají. A když se svaly napínají, bolest je silnější.

Co vás čeká - když to začne

Když se kontrakce začnou zvyšovat, nečeká vás „přechod do jiného světa“. Čeká vás přechod do sebe.

Nejde o to, že „ztrácíte kontrolu“. Jde o to, že přestáváte kontrolovat. Přestáváte se snažit „udělat to správně“. Přestáváte myslet na to, co říkají ostatní. Zůstáváte jen s tím, co cítíte - a s tím, co potřebujete udělat.

Mnohé ženy říkají, že v nejintenzivnější chvíli se cítily jako „zamrzlé“ - nebo jako „přítomné jako nikdy v životě“. Některé pláčí. Některé se smějí. Některé zavřou oči a vytvoří si v hlavě místo, kde je všechno v pořádku. To je normální. To je vaše tělo, jak se přizpůsobuje.

Co vám pomůže - skutečné tipy

• Nečekávejte na „perfektní moment“ k příjezdu do nemocnice. Pokud kontrakce přicházejí každých 5 minut, trvají 60 sekund a neustávají, když se pohybujete - je čas jít. Čím dříve přijdete, tím větší máte čas se připravit.
• Připravte si „příběh“ pro porod. Co vás udrží při vědomí? Hlas partnera? Fotka dítěte? Hudební playlist? Napište si to. Většina žen si to zapamatuje, když už to nejde myslet.
• Neztrácejte čas na „představování si, jak to bude“. Představujete si, že to bude jako ve filmu? To ne. To bude jiné. A to je v pořádku.
• Neptejte se: „Je to normální?“ Pokud se cítíte jako kdybyste byli na hranici, je to normální. Pokud se cítíte jako kdybyste byli mimo, je to taky normální. Vaše tělo nebere výjimky.

Co se stane po porodu?

Nejčastější otázka: „Bude to bolět po porodu?“

Ano. Ale jinak. Po porodu je bolest jiná - jemnější, jiného typu. Je to bolest z vyčerpání, z natažení, z návratu k sobě. Mnohé ženy říkají, že to bylo největší bolest, kterou kdy cítily - ale zároveň nejkrásnější. Protože byla výsledkem něčeho, co se stalo pro ně.

Než se vrátíte domů, většina žen už nechce jen „zabít bolest“. Chce jen přijmout, že to bylo těžké. A že to stálo za to.

Co si pamatovat

Kontrakce nejsou trest. Nejsou trest za to, že jste těhotná. Nejsou zkouškou. Nejsou testem vaší odvahy.

Kontrakce jsou vaše tělo, jak se mění. Jak se přizpůsobuje. Jak se připravuje na to, aby vás uvedlo do nového života.

Nejde o to, kolik to bolí. Jde o to, že to bolí pro vás. A to je největší síla, kterou máte.