Poporodní deprese: příznaky, příčiny a co s tím dělat

Poporodní deprese, stav emocionálního vyčerpání a hlubokého smutku, který může nastat po porodu a trvat týdny nebo měsíce. Also known as postpartum depression, it není znamení slabosti, ale fyzickou a psychickou reakcí na extrémní změny v těle a životě. Mnoho žen si myslí, že po porodu musí být šťastné — ale když se cítíte prázdně, unaveně nebo úplně odpojeně od novorozence, není to vaše vina. Tělo po porodu prochází obrovskými hormonálními výkyvy, spánek je nulový, očekávání se liší od reality, a všichni vám říkají, že jste „šťastná maminka“. To může být dost na to, aby se vám všechno zhroutilo.

Příznaky poporodní deprese, zahrnují trvalý smutek, ztrátu zájmu o dítě, nechutenství, nespavost nebo přílišný spánek, pocit viny, nebo myšlenky, že jste špatná matka. Někdo se cítí jako robot, který jen krmit, měnit pleny a spát mezi tím. Někdo pláče bez důvodu. Někdo se bojí, že dítě zahyně, i když je v pořádku. A někdo prostě nechce, aby ho někdo dotkl — ani maminka, ani partner. To všechno je normální reakce na extrémní stres, ne znamení, že jste „zlá“ nebo „nepřipravená“.

Příčiny poporodní deprese, jsou kombinací hormonálních změn, fyzického vyčerpání, sociální izolace a nesplněných očekávání. Když se po porodu zhroutí estrogen a progesteron, váš mozek se snaží přizpůsobit — a někdy to prostě nezvládne. Spánek, který jste měli před těhotenstvím, už neexistuje. Kamarádky vás nevolají, rodina je unavená, a partner si myslí, že „to všechno projde“. A vy se cítíte jako jediná, kdo to nezvládá. To je hluboká past.

Nejde o to, jestli jste „silná“ nebo „slabá“. Jde o to, že tělo a duše potřebují čas, podporu a někdy i léčbu. Mnoho žen se neodváží říct, že jim to nejde — a to je největší chyba. Pokud se cítíte takhle déle než dva týdny, není to „jen fáze“. Je to signál. A ten signál potřebuje odpověď — ne od někoho, kdo říká „všechno se zlepší“, ale od někoho, kdo ví, co dělat.

Podívejte se na články níže. Najdete zde příběhy žen, které prošly tím samým, praktické rady, jak rozpoznat, že to už není jen unava, a kde hledat pomoc — v ČR, v Unhošti, nebo i online. Nejste samotná. A nejste jediná, kdo to zažila. Víte, co je největší lék? Když někdo řekne: „Tohle jsem taky prožila. A já ti pomohu.“